úterý 19. dubna 2016

Škola v Anglii a perličky k tomu

Je normální, že se někdo těší do školy ? No, já se teda těším! Alespoň teda do té londýnské.
Včera jsem zažila svůj první den kurzu.
Pamatujete, jak jsem psala, že mi bylo řečeno: "Tímto vlakem se dostaneš na Charing cross" ?
Tak teď mi bylo řečeno: "Lístek si zakoupíš u pana řidiče". Kecy v kleci.
Ukázalo se, že mí náhradní rodiče už nějakou tu dobu necestovali hromadnou dopravou.
Samozřejmě, že jsem si lístek u řidiče zakoupit nemohla. Po zdlouhavém domáhání po lístku jsem dostala jedinou odpověď, a to "I dont take cash". Když jsem se ho zeptala, jak se mám teda dostat do školy, jenom klidně pokrčil rameny.
Vysvětlení, pro transport musíte mít zakoupenou OYSTER card, což je karta, kterou si nabijete a potom se vám z ní odčítají jednotlivé jízdy. Jenže když já jsem to nevěděla, a pan řidič mi to taky nesdělil, to je potom těžko. Kartu jsem si později zakoupila ve škole.



Super. Paráda. První den a hned dojdu pozdě. Nic mi nezbývalo, a tak jsem musela jít po svých.
Cestu jsem si moc nepamatovala (zabrala mi asi 25 minut), ale zvolila jsem chytrou taktiku.
Jelikož autobusy jezdí každých 5 minut, šla jsem podle nich. A taky podle zastávek, které mne ujišťovaly, že jdu správným směrem. HA! :D

Do školy jsem dorazila naštěstí jenom s 5-minutovým zpožděním. Hned na recepci jsem se zaskočila skupinkou studentů pod 15 let, protože podle jednání učitelů šlo poznat, že je to taky jejich první den. Jinak řečeno, necítila jsem se mezi nimi moc dobře.
Naštěstí mi bylo na recepci sděleno, že má skupinka je vedle v jídelně. Po příchodu do jídelny se mi ulevilo, protože věkový průměr nebyl 12 a půl let. Vím, že nejsem taky nějak extra stará, ale jednoduše bych si s nimi asi nerozuměla.
A paní recepční, poté, co se dozvěděla, že jsem z ČR, mi začala vyprávět o jejím manželovi a jak ji požádal v Praze o ruku. Normálně jsem jí to i záviděla, protože i když to už bylo pár let zpět, pořád to vyprávěla s takovou tou láskou v očích.

Po rozdělení do tříd jsme se usadili a hned jsem si začala povídat s jednou Němkou. Její jméno je Valeska a máme toho docela hodně společného.
První hodinu jsme psali test, který měl rozhodnout o našich "english skills". Taky jsme měli menší pohovor s ředitelem. To všechno nás mělo rozdělit do různých tříd s různými úrovněmi.
Následně byla hodina informací, kdy nám předávali užitečné informace o Londýně a taky pravidla školy. Zde se mi taky stala menší příhoda.
Když se učitelka zeptala, kam bychom se chtěli podívat, já hned řekla "parks". Ona ale rozuměla "pubs", tedy následné reakce byly opravdu perfektní.


O obědové pauze jsem se rozhodla seznámit i s dalšími, a tak jsem jednoduše šla a přisedla si k nim na oběd. Líp jsem udělat nemohla, protože to šlo všechno opravdu dobře a skvěle jsme si popovídali.
Tedy až na pár číňanek, co neuměli moc dobře anglicky, a veškerá naše komunikace spočívala na google překladači :D.
Poznatek, velkou část třídy tvoří naši rýžoví přátelé. Ovšem jsou to velmi spořádaní, slušní a chytří lidé. Jen jejich povaha je taková tišší, více myslí než něco řeknou. Spíše tedy introverti.
Ale all in all, mně se to na nich líbí!
Následovala prohlídka části města, kde je moje škola. Poté jsem šla s Valeskou do Starbucksu. Asi poprvé, co jsem si nedala kafe, ale čaj. Když už jsem v té Anglii.

Zjistila jsem, že někdy v průběhu vět řeknu random české slovíčko. Jako třeba: "When I was doma.." ...To potom máte vidět ty obličeje :D. Nevím proč, prostě se to děje. I když dané slovíčko v angličtině znám, tak se to děje. Zajímavé..
Ovšem dobrá věc je, že mezi sebou mluvíme cizinec s cizincem. To znamená neanglicky mluvící s neanglicky mluvícím. A to znamená, že chyby děláme oba. A taky to znamená to, že ten druhý nemusí nějaké chyby vůbec ani zaznamenat. Což se někdy hodí. Někdy častěji.

Na večeři u nás (chápejte u mé hostitelské rodiny) byli vnoučata, dva malí kluci. Bylo fajn se s nimi bavit, a musím říct, že jsem jim rozuměla možná i víc než dospělým ! :D

Jsem strašně ráda, že jsem se pro tento "výlet" rozhodla. Všechno tady je vážně dobrá zkušenost a doporučila bych to všem, kteří se alespoň trošku zajímají o jazyky a cestování.

P.S. Dnes jsem dostala svůj první úkol, napsat esej o mé oblíbené destinaci. Marně jsem si myslela, že tady úkoly mít nebudu. Nevadí. Hurá na to! :D

7 komentářů:

  1. Z toho, že rozprávaš česko-anglicky si absolútne nič nerob. Keď som prišla žiť do UK, tak sok robila to isté. A teraz po 6 dňoch dovolenky doma som klientke v meste pozdravila Dobrý deň. ��

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D Jsem ráda, že nejsem jediná.. S pozdravem se mi stalo to samé.. :D

      Vymazat
    2. Keby len s pozdravom 😀 sa mi stava ze sa ma niekto nieco spyta po anglicky, akurat ze ja mu odpoviem po slovensky 😀 o to vacsia sranda ked robis v kaviarni

      Vymazat
  2. Až na ten incident s autobusem, tak to musí být báječné :) taky chodím podle zastávek autobusů :D

    OdpovědětVymazat
  3. Veľmi ma baví čítať tvoje články o zážitkoch v Londýne! :) Mne sa síce nestáva, že keď hovorím po anglicky tak používam slovenské slová, mne sa to deje opačne :D hovorím slovensky, keď odrazu si uvedomím, že polka slov bola po anglicky :D

    OdpovědětVymazat