čtvrtek 26. května 2016

Komfortní zóna a pár upřímných slov k tomu

Vím, že jsem se už pár dní neozvala a taky mám pár restů, které splnit. Ale dříve to nějak nešlo.
No, hodinka na napsání pár řádků by se určitě našla, ale v tom přišla ruku v ruce nenálada a lenost.
Jedním z důvodů mých posledních pernějších dní bylo dohánění ve škole, co jsem zameškala po mou dobu v Anglii plus současná učiva. A že toho zrovna málo nebylo a není.
Dneškem jsem si ale konečně všechno odbyla a zase si můžu hodit (na chvíli) nohy nahoru. Píšu na chvíli, jelikož příští týden mě čeká zkouška z testů FCE.
Pořád jsem si říkala, je to až za půl roku, za tři měsíce, za měsíc...a teď za týden.
Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Někdy až moc rychle.

Ale aby těch výmluv o nedostatku času nebylo málo, mám v rukávu ještě jednu.
Asi po dvou letech můj blog už není anonymní, a to jak na internetu, tak v mém soukromém životě.
Dřív by to nepřicházelo v úvahu. Na anonymitě blogu jsem si zakládala, byla jsem ráda, že nikdo nemá tušení, o koho jde. Taky proto, že se tady sem tam objeví i nějaká ta kuriozitka z osobního života nebo celkově osobní věc.
Jsem si vědoma toho, že internet je všemocný a nikdy nevíte, ke komu se ty vaše "kuriozitky" dostanou a kdo by jich mohl zneužít. A jsem si jistá, že by se někdo takový určitě našel.

pátek 13. května 2016

Organizér na cesty PRO VÁS

Nevím jak vy, ale já jsem typ člověka, co má rád věci pěkně organizované a naplánované. Samozřejmě jsou i dny, kdy je nějaké plánování na tom posledním místě, co mě zatěžuje. To ty dny potom dopadají tak, že vlastně skoro nic nedělám a má největší činnost je dojít k ledničce a zpátky.
Někdy jsou tyto dny potřeba, někdy to ale je pouhá lenost.
A abych se této lenosti co nejvíce vyhnula, pomáhá mi v tom si ráno napsat tzv. "to do list", aneb co všechno chci stihnout. Věřte nebo ne, na mě to funguje.
Víc jsem se o tomto tématu rozepsala v tomto článku: JAK SI ORGANIZOVAT ČAS


čtvrtek 5. května 2016

Anglie a jejich stravovací návyky

Stravovací návyky v Anglii jsou jedna velká kapitola a i když jsem si na ně docela rychle zvykla, byla to pro mě docela velká změna.
Jejich zvyky se od těch našich krapet liší, a to hlavně ve velikosti jídel. Tak například v Anglii se považuje za největší jídlo večeře, která je mnohdy vícechodová, a za menší zase oběd.
Takže den vypadá nějak takto. Ráno se pořádně nasnídáte, na oběd si dáte něco lehkého (nejčastěji sendvič) a večeře je bohatá.
Taková klasická večeře by mohla vypadat nějak takhle - brambory s vepřovým, zeleninou a "gravy", plus je samozřejmostí dezert v podobě čehokoliv sladkého.

Podělím se s vámí o pár mých poznatků, co jsem načerpala za můj pobyt v UK:

1) Britové pořád jedí brambory. Pořád. A na všechny způsoby.
2) Zelenina bývá nejčastěji jen vařená, maso zase pečené. Takže by se dalo říct, že jedí docela zdravě.
3) ALE, všechno tohle zprasí jejich národní ňamka, a to "gravy", kterou tam všichni naprosto milují. Jedná se o tmavou omáčku, kterou si polévají snad skoro všechno. Mě osobně moc ale neoslovila.
4) Slovo pudink zdaleka neznamená to, co si představíme my, nýbrž jiné slovo pro dezert. Takže když se vás někdo zeptá, jestli chcete pudink, doopravdy pudink nedostanete. Teda dostat ho můžete, ale jen v případě, že jej zrovna jako dezert mají.
5) A taky skoro všechno pečivo je prostě bread. Někdy je to sranda, když se snažíte vysvětlit, co vlastně chcete :D.


neděle 1. května 2016

Multikulturní přátelství a knedlíčky k tomu

Být v Anglii a zajít si na tradiční čínské jídlo, to přece dává smysl.
Tedy alespoň v mém případě to minimálně malý smysl dávat mohlo. Proč ? Protože jsem poznala jednu super kamarádku z Číny, a jednu z Koreje.
Po sáhodlouhém rozebírání typických jídel pro danou kulturu jsme se rozhodli, že navštívíme jednu část v Londýně, a to konkrétně Chinatown.
Výběr restaurace jsem nechala na mých zkušenějších kamarádkách, a tak nezbývalo než se těšit na asijské chutě a jinou kulturu.
Zamířili jsme tedy do restaurace Dumplings legend. Kamarádka (napsala bych přímo jména, ale je to vážně nad mé lidské síly, já jsem totiž ráda, že je umím alespoň vyslovit :D) si vzala na starost taky výběr jídla a já mohla jen dumat, co mi za chvíli přistane na talíři.